LÉKÁRENSTVÍ | Poslední aktualizace: 09.03.2005 | Čteno: 9542x
Od výdeje léků přes dispenzaci k farmaceutické péči
Ještě v první polovině minulého století velká část práce lékárníka spočívala v přípravě léků podle lékařských předpisů či lékopisů a receptářů. S rozmachem farmaceutických a lékařských věd, ale také farmaceutického průmyslu, přechází se na výrobu tovární a na přísnou kontrolu a státní dozor nad vyráběnými léky. Nové léky, vzpomeňme jen antibiotika či nové léky používané při léčení srdečních chorob či onkologických onemocnění, přinášejí nejen zlepšení zdravotního stavu či vyléčení nemocí, ale také předpokládají, že účinek léků závisí na řadě informací, které nejen předpisující lékař, ale také pacient musí znát, aby lék působil tak, jak jeho tvůrci po velmi přísných podmínek vědeckého výzkumu předpokládají.
Zkrátka ke každému léku patří spousta informací. To vedlo k tomu, že lékárník je dnes vychováván na odborníka a znalce léků a k jeho povinnostem patří nejen bezpečný výdej léků, ale i příslušné poučení pacienta. Tak se z výdeje stala
dispenzace léků tj. nejen výdej léků, ale i poskytnutí příslušných informací či zodpovězení otázek pacienta.
Již v druhé polovině minulého století byly na našem území budovány lékárny s tzv. dispenzačními boxy. Princip, jehož největším propagátorem u nás byl Prof. Dr. Vladimír Smečka, spočíval v tom, že lékárník měl na upraveném pracovišti potřebné léky a jednal s pacientem bez přítomnosti jiných pacientů. Tato změna umožnila osobní kontakt a lékárník mohl poskytnout i řadu intimních informací, které nemohli slyšet další pacienti. Tento systém se brzo rozšířil i do jiných zemí Evropy - lze mluvit i o české prioritě - a byl bezesporu základem dnešního pojetí farmaceutické péče - doporučované i Světovou zdravotnickou organizaci (lékárník-poradce, diskrétní zóna v lékárně, konsultační místnost, čipové karty pacienta s informacemi o jeho zdravotním stavu, ale i o používaných lécích). Jde o myšlenku, aby pacient měl nejen svého lékaře, ale i lékárníka, kterým plně důvěřuje a kteří jsou poradci jeho vztahu k vlastnímu zdraví.
Co říci závěrem? V současné době si musíme uvědomit, že léky a jejich užívání nutně potřebuji další informace či znalosti a proto lékárna nemůže být místo, kde se spěchá, ale kde věnujeme čas i k vlastnímu poučení, které má vést k zlepšení kvality života. Stav Vašeho zdraví značně ovlivňuje i Váš životní styl.
Autor: Prof. Dr. PhMr. Jan Solich, CSc., emeritní profesor Univerzity Karlovy, Farmaceutická fakulta Hradec Králové