Klávesové zkratky na tomto webu – rozšířené Na obsah stránky

» ARTIST PAGE on iTunes

apaPODCASTOVÝ TIP
Lékárny Dr.Max

V síti Dr.Max má odborné vzdělávání tak velké zastání, že nemusíme být závislí na sponzorech

Druhá část prezentačního podcastu společnosti Česká lékárna holding, a.s., mj. o systému vzdělávání a Akademii Dr.Max. Hosté: PharmDr. David Mendl (provozní ředitel Lékáren Dr.Max), MUDr. Gabriel Pallay, CSc. (manažer odborného vzdělávání).

…farmazpravodajství pro profesionály!

apaLÉKÁRENSTVÍ U NÁS I VE SVĚTĚ
V této rubrice jsou zařazeny všechny informace a události z oblasti lékárenství, lékárenské péče a farmaprůmyslu jak v ČR, tak zejména ze světa, stejně jako užitečné rady a tipy. Rubrika je dále členěna dle oblasti zaměření (tématické sekce najdete v pravém sloupci).
EXKLUZIVNĚ

MUDr. David Halata: Lékárník se má věnovat své práci, ne přesunutí části vyšetření z ordinací do lékáren

Vloženo: 22.05.2018, 06:13 | Čteno: 11088×
MUDr. David Halata
FOTO: MUDr. David Halata (soukromý archiv)

V ČR se v posledních letech diskutuje problém s nedostupností či zánikem venkovských lékáren. Téměř vůbec se v této souvislosti nehovoří o tom, že ty souvisejí především s přítomností lékařské ordinace na venkově, tj. s dostupností lékařské péče.

Vyplatí se lékařům vůbec žít a pracovat ve venkovských oblastech? Motivují je k tomu ministerské dotace? Jaký mají venkovští lékaři pohled na samodispenzaci léčiv v ordinaci? Mají skutečně problém s používáním elektronických receptů, jak se mnohdy tvrdí?

K odpovědím na tyto a další otázky portál APATYKÁŘ® pozval MUDr. Davida Halatu, venkovského lékaře, který má svou ordinaci v moravské Hošťálkové, a současně předsedu Pracovní skupiny venkovského lékařství Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (SVL ČLS JEP) a člen výkonné rady Evropské asociace venkovských praxí (EURIPA).

Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že se již dlouhodobě snaží přimět praktické lékaře, aby šli vykonávat praxi do venkovských oblastí. Mluví se o špatném odměňování, horší kulturně-společenském vybavení či chybném systému vzdělávání. Co je, podle Vás, hlavním důvodem, že se tak neděje?

„O motivaci mladých lékařů k práci na venkově vlastně nic nevíme. Všechny projekty na podporu venkova jsou založeny pouze na domněnkách či statistických datech, popřípadě na implementaci zahraničních zkušeností, ale mladých lékařů se nikdo nikdy neptal.

Právě proto v současnosti organizují Mladí praktici z.s. a Pracovní skupina venkovského lékařství SVL ČLS JEP dotazníkové šetření mezi všeobecnými praktickými lékaři v předatestační přípravě s cílem tuto otázku přesněji zodpovědět. A je třeba asi dodat, že venkov v ČR dle dostupných dat představuje cca 30-50 % praxí všeobecných praktických lékařů.

Ze zahraniční zkušeností lze vyčíst, že finance jako hlavní motivační faktor nejsou dostatečné a fungují jen po určitou mez (cca 150 %; Norsko), poté již převládají nad financemi jiné faktory, jako práce pro partnera lékaře, kvalita a dostupnost škol pro děti, dopravní obslužnost, kvalita životního prostředí.

Často též rozhoduje větší pracovní náročnost praxe na venkově, nutnost zvládnout daleko větší šíři výkonů a péče, osamocenost lékaře, chybějící odvaha vzít na sebe větší míru odpovědnosti.“

Já sleduji situaci v zahraničí ohledně lékáren, velmi intenzivně např. v Německu, a i zde existuje problém s lékaři na venkově. Obce dokonce lákají na plně zavedené praxe, nulový nájem, dotace apod. Jak je to reálně v ČR?

„V ČR běží dotační program MZ nabízející cca 350 tisíc korun pro praxe, které ve výběrovém řízení opakovaně zůstaly neobsazené. Tedy pacienti musejí nejprve o svého lékaře přijít, pak jej několik měsíců nemít a teprve přijde finanční podpora na obsazení praxe… Bylo by vhodné podporu nabízet dříve a nenarušit kontinuitu péče.

O podporu se též snaží jednotlivé obce většinou nabídkou nulového nájmu, popřípadě nabídkou stavebního pozemku či bytu. Na úrovni krajů je podpora minimální. Je však třeba si položit otázku, zda-li atestovanému lékaři, který roky před atestací strávil ve velkém městě, má manžela/manželku, děti, stojí tato podpora za přesazení celé rodiny na venkov.

Též větší finanční náročnost chodu praxe na venkově, větší investice do nutného přístrojového vybavení tuto podporu dosti relativizují.“

Občas se objevují nápady např. s mobilními praxemi, právě v Německu se např. objevila myšlenka pojízdných ordinací, co Vy na to?

„Jedná se o provizorní řešení, ostatně Německo nepatří zrovna k příliš pokrokovým vzorům organizace systému zdravotní péče. Všeobecné praktické lékařství je založeno na zcela rozdílných základech než všechny ostatní specializace.

Naprosto základní je dlouhodobý charakter léčby a dobrá dostupnost péče, praktik musí být svému pacientovi nablízku, aby zajedno mohl kdykoliv bez zbytečného odkladu lékaře navštívit a zadruhé lékař zase díky společnému životu v rámci jedné komunity své pacienty podstatně lépe zná.

Je popsán syndrom příliš vzdálené primární péče, kdy pacient kvůli vzdálenosti odkládá návštěvu lékaře, až jeho stav následně vyžaduje podstatně nákladnější péči za hospitalizace. To vše mobilní ordinace zcela nenaplňují.

Problém mobilních či malých odloučených ordinací je též kvalita jejich technického vybavení. Mnohé změní rozvoj telemedicíny, která je dnes velice vyspělá a poskytuje řadu možností, chybí nám však v ČR právní rámec pro její využití.“

V některých zemích (Spojené království, Polsko apod.) se kvůli nedostatku lékařů posilují více role a kompetence zdravotních sester, nebo lékárníků. Jak se na to díváte? Umožnil byste např. lékárníkům provádění (samozřejmě po příslušné edukaci) některých rutinních činností, vyšetření apod.?

„Všeobecné praktické lékařství (VPL) prodělalo celoevropsky za posledních 15 let obrovský až raketový vývoj. Na podzim 2017 vznikla v ČR nová koncepce oboru VPL, reagující na tento vývoj a především též na stárnutí populace.

Model primární péče jeden lékař – jedna sestra je bezesporu překonán a stojí před námi výzva budování týmů primární péče, ať už posílením počtu lékařů, tak především posílením kompetencí zdravotních sester, návrat geriatrických sester, zapojení fyzioterapeutů, administrativních pracovníků. Jedině tak bude primární péče schopna zvládnout aktuální trendy vývoje jako je integrace zdravotní péče, management chronických chorob, péče orientovaná na pacienta, apod.

Pacient by měl v moderním pojetí dosáhnout na maximum možné péče přímo u praktického lékaře a dále by měl být odesílán, jen pokud je to nezbytně nutné. Bez těchto změn nebude systém zdravotní péče financovatelný a většina evropských zemí toto již dávno ví a tyto změny již roky realizuje.

V zapojení lékárníků nespatřuji podstatnou výhodu. Jestli je něčím český systém definovatelný, pak obrovskou roztříštěností a obrovským množstvím kontaktů pacienta se systémem. Snahou by naopak mělo být systém konsolidovat a efektivně využívat.“

Narážím na spolupráci obou profesí, která zejména na venkově musí být a v drtivé většině případů je výrazně lepší, provázanější než ve městech. Jaká je Vaše zkušenost?

„Na venkově jsme si přirozeně blíž, často spolu jednotlivé pacienty konzultujeme a snažíme se najít pro pacienta nejvhodnější léčbu. Nicméně z pohledu lékaře stále platí, že potřebujeme především, aby se lékárník věnoval své práci, tedy zajištění a vydání léčiv, popřípadě výrobě léčiv, poskytoval nám možnost odborných konzultací. To ocení lékaři i pacienti mnohem více, než přesunutí části vyšetření z našich ordinací do lékáren.“

Jak se v této souvislosti díváte na úbytek některých lékáren na vesnicích, myslíte, že je to špatně, anebo je možné je částečně nahradit těmi ve městech, kam lidé velmi často dojíždějí za prací? V posledních letech je totiž zřejmé, že lékárny se na vesnicích neuživí, protože zde ordinuje lékař omezeně nebo vůbec a lidé beztak jezdí do města, kde si i léčivé přípravky vyzvednou. Lékárnu na vesnici pak spíše používali jen při nejvyšší nouzi, což ji samozřejmě neuživí.

„Lékárna si musí na sebe vydělat, v místech kde to není možné, bude velice těžké je udržet. Je otázkou, zda-li nelze využít systém zásilkového vydávání léků, rozvozů, dronů, telemedicínských/ telefarmakologických konzultací. Ale tady opět chybí v ČR právní rámec.“

Vídíte řešení případně v samodispenzaci (tj. výdejem léčiv přímo v ordinaci) lékařem, jak se tomu děje např. v Rakousku či ve Švýcarsku?

„Výdejnu léčiv v ordinaci ještě pamatuji. Je velice náročná na organizaci praxe a zatížení lékaře, nicméně poskytuje největší dostupnost léčiv pro pacienta. Obzvláště v mimoordinačních hodinách umožňuje lékaři skutečně léčit. Bez dostupných léků mnoho pacientů raději rovnou vyhledává ošetření na akutních příjmech, LSPP či využívá prostředků ZZS pro v podstatě banální stavy, vyřešitelné ad hoc praktikem.

Na většině odborných fór Evropské asociace venkovských praxí se o systému výdejen v ordinacích mluví jako o nejefektivnějším a nejlepším řešení. Řeší i problém nedostatku lékáren na venkově. Je jen nutné najít ten správný kompromis a rozdělení rolí mezi lékaře a lékárnu ve výdeji akutní léčby a pravidelné medikace, kterou není až tak nutné vydávat všechnu cestou ordinací praktiků.

Paradoxem je, že jsme tento systém v ČR řadu let měli a zrušili jej v zájmu pokroku, zlepšení péče, a nyní se pokrok vrací tam kde jsme už jednou byli.“

Pomáhá Vám při poskytování péče i nově zavedený e-recept? Používáte jej, vyžadují jej pacienti, aby v určitých případech nemuseli zbytečně vážit cestu k Vám jen pro předpis léků?

„eRecept používám od roku 2012, vydali jsme již přes 100 tisíc eReceptů. Je to velice přínosný prostředek, který dokáže často v očích pacientů nemožné. Dokáže nahradit některé zbytečné návštěvy, na druhou stranu vytváří daleko větší tlak na lékaře a organizaci praxe, aby všechny klinické kontroly pacienta proběhly tak jak mají, aby byly dostatečně hlídány jejich termíny a pacienti eRp nezneužívali k vyhýbání se lékaři.

V některých situacích je eRp stále spíše přítěží, například na návštěvní službě, ale tuto potíž zřejmě vyřeší nová mobilní aplikace eRp pro lékaře. Velký nedostatkem je stále chybějící lékový záznam.“

Konečně jak se v souvislosti s nedostatkem lékařů na venkově díváte na možnost využití telemedicínských služeb? Německo je již dokonce začalo proplácet některými zdravotními pojišťovnami?

„Telemedicína se využívá ve většině zemí světa – od prostých konzultací po náročná vyšetření typu echokardiografie srdce, managementu trombolýzy u cévní mozkové příhody apod. Ať již ve formě pacient-lékař tak i ve formě lékař-lékař k četným mezioborovým konzultacím.

V podobě pilotních projektů byly v ČR četné možnosti telemedicíny vyzkoušeny i v primární péči. Základním problémem však je absence právní úpravy, telemedicínu naše právo nezná, což přináší řadu obtíží a znemožňuje plné využití v praxi.“

Na závěr se chci zeptat, jestli můžete uvést porovnání se situací v zahraničí (co se týče ochoty lékařů působit na venkově) a zda vidíte např. v souvislosti se změnou na MZ nějaký posun a „světlo na konci tunelu“?

„Ochota mladých lékařů pracovat na venkově je obdobná v zahraničí i v ČR. Mnoho projektů na podporu venkovského lékařství v různých zemích již léta běží. Nicméně v celé Evropě se dosud taktéž nikdo neptal na motivaci přímo mladých praktických lékařů, takže právě nyní připravujeme pilotní projekt ve spolupráci s Evropskou asociací venkovského lékařství (EURIPA) na dotazníkové šetření napříč celou Evropou. A moc jsme zvědaví právě na možnost srovnání dat mezi jednotlivými zeměmi.

V ČR se konečně podařilo alespoň otevřít diskuzi o venkovu, přiznat existenci venkova a venkovského lékařství, nadefinovat kde je venkov (pozn. Bělobrádek Jan. Rozdíly v chování praxí dle počtu pacientů a lokace, 2016), venkovské lékařství je jedním z témat řešených v rámci pracovní skupiny pro reformu primární péče zasedající právě na MZ, zakládáme skutečný vědecký výzkum v rámci venkovského lékařství, zapojili jsme ČR do mezinárodní venkovských společností, připravujeme změny ve vzdělávání školitelů apod. To vše by mohlo přinést tolik potřebných změn.

Nicméně nadále platí, že lidé žijící na venkově jsou stranou zájmu státu, jsou opomíjení, zapomenutí. Ústavně deklarovaný rovný přístup k zdravotní péči je velice obtížně dosažitelný a spíše se dnes můžeme bavit o dvou systémech zdravotní péče – městském a venkovském. Tzv. vnitřní dluh venkova je obrovský. Což pro venkovské pacienty je diskriminační a pro mnoho lékařů demotivující.“

Autor:
PharmDr. Martin Dočkal | APATYKÁŘ®
Sdílet | Vytisknout článek | Diskuze není povolena
apaTÉMATICKÉ SEKCE
» LÉKÁRENSTVÍ U NÁS
» LÉKÁRENSTVÍ VE SVĚTĚ
» RADY, TIPY
» UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE
apaNEPŘEHLÉDNĚTE

» Soudní dvůr EU: Německé pevné ceny jsou v rozporu s evropským právem

» Soudní dvůr EU: Pro regulaci lékáren nelze obecně použít demografické kritérium

» Soudní dvůr EU: Státy mohou vyhradit prodej léčiv jen lékárnám

» Soudní dvůr EU: Léčivo bez registrace může být připraveno pouze v lékárně na recept pro konkrétního pacienta

» Soudní dvůr EU: Stejný výrobek nemůže na stejném trhu existovat současně jako zdravotnický prostředek i lék

» Soudní dvůr EU: Lékárny mohou vyrábět léčivé přípravky bez registrace ve velkém

» Soudní dvůr EU: Nařízení o zdravotních tvrzeních platí i při doporučení prostřednictvím lékařů

ISSN 1214-0252 | Copyright © 2000-2018, PharmDr. Martin Dočkal | Apatykář® je registrovaná ochranná známka
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Prohlášení vydavatele, cookies | Přístupný web | Mobilní verze | Pomoc a nápověda | W3C-HTML 4.01, W3C-CSS, FEEDValidator, W3C-WAI - AAA, Cynthia Tested
Tyto internetové stránky odpovídají normě HONcode pro důvěryhodné zdravotnické informace: ověřit.