Klávesové zkratky na tomto webu – rozšířené Na obsah stránky

» ARTIST PAGE on iTunes

apaPODCASTOVÝ TIP
Mgr. Ladislava Valášková, Ph.D.

Vánoční trhy v Kuksu a ukončení sezóny 2017 v Českém farmaceutickém muzeu

Pravidelný podcast s Mgr. Ladislavou Valáškovou, Ph.D., vedoucí Českého farmaceutického muzea v Kuksu. Tentokrát živě nahrávaný na Vánočních trzích.

…o lékárenství víme vše!®

apaLÉKÁRENSTVÍ U NÁS I VE SVĚTĚ
V této rubrice jsou zařazeny všechny informace a události z oblasti lékárenství, lékárenské péče a farmaprůmyslu jak v ČR, tak zejména ze světa, stejně jako užitečné rady a tipy. Rubrika je dále členěna dle oblasti zaměření (tématické sekce najdete v pravém sloupci).
EXKLUZIVNĚ

Soudní dvůr EU: Za patent se mohou platit licenční poplatky, i když už vypršel

Vloženo: 08.07.2016, 05:52 | Čteno: 16983×
FOTO: Soudní dvůr EU

Soudní dvůr EU rozhodl v licenčnímu sporu farmafirem Genentech a Hoechst/Sanofi-Aventis ohledně patentů na využívání aktivátoru lidského cytomegaloviru. Respektoval tak již dřívější stanovisko generálního advokáta Melchiora Watheleta a rozhodl, že článek 101 SFEU nebrání tomu, aby v případě exspirace patentů byla považována za účinnou licenční smlouva, která stanoví nabyvateli licence povinnost hradit poplatky za samotné využití práv spojených s patenty.

Původní spor

Dne 6. srpna 1992 udělila německá společnost Behringwerke AG (právním nástupcem Hoechst) společnosti Genentech nevýhradní celosvětovou licenci na využívání aktivátoru lidského cytomegaloviru, který umožňuje zvýšit efektivitu buněčného procesu používaného při výrobě proteinů.

Na tuto technologii byl udělen evropský patent 22. dubna 1992, jakož i dva patenty ve Spojených státech amerických 15. prosince 1998 a 17. dubna 2001. Dne 12. ledna 1999 byl evropský patent zrušen Evropským patentovým úřadem.

Dne 30. června 2008 vznesly společnosti Hoechst a Sanofi-Aventis na Genentech dotaz týkající se konečných výrobků, v nichž se používají patentované materiály nebo procesy a které zakládají nárok na úhradu běžných poplatků. 27. srpna 2008 oznámila společnost Genentech společnostem Hoechst a Sanofi-Aventis výpověď licenční smlouvy, jejíž právní účinky nastaly o dva měsíce později.

Společnosti Hoechst a Sanofi-Aventis měly za to, že Genentech použila aktivátor při rekombinační syntéze proteinů za účelem výroby Rituxanu a dalších léčivých přípravků, aniž uhradila běžné poplatky z prodeje všech těchto léčivých přípravků, a porušila tak licenční smlouvu.

Dne 24. října 2008 proto podaly rozhodčí žalobu proti společnosti Genentech k Mezinárodnímu rozhodčímu soudu Mezinárodní obchodní komory. 27. října 2008 současně podaly žalobu u amerického soudu proti společnostem Genentech a Biogen (dříve Biogen Idec) pro porušení práv vyplývajících z amerických patentů. Genentech a Biogen podaly tentýž den k americkému soudu žaloby na neplatnost patentů. Řízení byla posléze sloučena.

Americký soud žalobu 11. března 2011 zamítl, protože dospěl k závěru, že k porušení práv vyplývajících z dotčených patentů nedošlo, a žalobu na neplatnost patentů zamítl s tím, že společnosti Genentech se nepodařilo její tvrzení dostatečně prokázat.

Ve třetím částečném rozhodčím nálezu ze dne 5. září 2012 rozhodl rozhodce, že společnost Genentech při výrobě Rituxanu použila aktivátor, „který byl po určité období – ať už oprávněně či neoprávněně – patentován, a to jak evropským, tak i americkými patenty, a na základě toho uložil společnosti Genentech povinnost uhradit společnostem Hoechst a Sanofi-Aventis běžné poplatky z prodeje Rituxanu a výrobků se stejnými vlastnostmi.

Rozhodce rozhodl, že částky, které byly zaplaceny nebo se staly splatnými podle licenční smlouvy, nelze vymáhat zpět, resp. zůstávají splatnými, i pokud byl patent zrušen nebo pokud činností nabyvatele licence nedošlo k porušení patentu.

Vzhledem k tomu, že obchodním účelem licenční smlouvy bylo zabránit soudním sporům týkajícím se patentu, rozhodce dospěl k závěru, že konečný výsledek řízení ve věci patentu nezavazuje poskytovatele licence k tomu, aby vrátil poplatky, které mu byly zaplaceny, ukáže-li se, že je patent neplatný, a ani nezprošťuje nabyvatele licence povinnosti tyto poplatky uhradit v případě, že je předtím neuhradil, jako tomu bylo v případě společnosti Genentech.

Na základě těchto konstatování rozhodce určil, že podle licenční smlouvy je Genentech povinna uhradit společnostem Hoechst a Sanofi-Aventis běžné poplatky z prodeje Rituxanu vyrobeného v období od 15. prosince 1998 (den vydání amerického patentu) do 28. října 2008 (den ukončení platnosti smlouvy).

Dne 25. února 2013 vydal rozhodce konečný rozhodčí nález, kterým uložil společnosti Genentech povinnost zaplatit společnosti Hoechst náhradu škody ve výši 108 322 850 EUR včetně úroku z prodlení.

Podle rozhodce Genentech opožděně namítala, že výklad licenční smlouvy ze strany Hoechst porušuje antimonopolní právo EU a neuvedla přesně, jak toto právo údajně porušuje. Německý zákon upravující licence totiž umožňuje uzavírat licenční smlouvy za účelem využití know-how, které není patentováno, a může za tím účelem stanovit poplatky. Na tom nemůže nic změnit nepodložené tvrzení, že tato licence porušuje unijní právo hospodářské soutěže.

Genentech se proto 3. října 2013 obrátila na pařížský odvolací soud s žalobou na neplatnost těchto nálezů. Ten se obrátil na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou (proti čemu podaly Sanofi-Aventis a Hoechst nepřípustný kasační opravný prostředek):

„Musí být ustanovení článku 101 SFEU vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby byla licenční smlouva, jež ukládá nabyvateli licence povinnost hradit poplatky již za samotné využívání práv spojených s patenty, jichž se týká licenční smlouva, považována v případě zrušení patentů za účinnou?“

Nabyvatel licence je vázán smlouvou

Soudní dvůr se přiklonil k názoru advokáta Watheleta a rozhodl, že předběžná otázka je přípustná. Jak dále uvedl, i když se zdá, že předkládající soud formálně omezil svou předběžnou otázku na případ zrušení patentů, je třeba tuto otázku chápat tak, že se týká rovněž případu neporušení patentů, které jsou předmětem licence.

Je tedy třeba chápat otázku položenou předkládajícím soudem tak, že se v podstatě táže, zda čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby na základě takové licenční smlouvy, o jakou jde v původním řízení, byla nabyvateli licence uložena povinnost platit poplatek za využívání patentované technologie po celou dobu účinnosti této smlouvy v případě zrušení nebo neporušení patentů chránících tuto technologii.

Soudní dvůr zdůraznil, že mu nepřísluší, aby v rámci řízení o předběžné otázce opětovně posuzoval skutková zjištění rozhodce a jeho výklad licenční smlouvy, který provedl z hlediska německého práva a podle kterého je společnost Genentech povinna platit běžné poplatky bez ohledu na zrušení nebo neexistenci porušení práv vyplývajících z patentu dotčeného v původním řízení.

Kromě toho na základě již dřívějšího rozsudku Soudního dvora Ottung (320/87, EU:C:1989:195), který posuzoval z hlediska práva hospodářské soutěže smluvní povinnost, na jejímž základě byl nabyvatel licence týkající se patentovaného vynálezu povinen hradit poplatek, a to bez časového omezení, tedy i po vypršení platnosti patentu.

Z rozsudku vyplývá, že čl. 101 odst. 1 SFEU nezakazuje uložit smluvně placení poplatku za výhradní používání technologie, na kterou se již nevztahuje patent, pokud nabyvatel licence může svobodně tuto smlouvu vypovědět.

Tento závěr vychází z konstatování, že tento poplatek představuje cenu, kterou je třeba zaplatit za obchodní využití technologie, která je předmětem licence, se zárukou, že poskytovatel licence nebude uplatňovat svá práva průmyslového vlastnictví.

Dokud je dotčená licenční smlouva platná a nabyvatel licence ji může svobodně ukončit, je poplatek splatný, a to i když práva průmyslového vlastnictví vycházející z patentů poskytnutých výhradně nemohou být uplatněna vůči nabyvateli licence z důvodu uplynutí jejich platnosti.

Takové okolnosti, zejména ta, že licenční smlouvu může nabyvatel licence svobodně ukončit, totiž umožňují vyloučit, aby hrazení poplatku narušovalo hospodářskou soutěž tím, že omezuje svobodu jednání nabyvatele licence nebo vede k uzavření trhu.

Skutečnost, že soudy státu udělení patentů dotčených v původním řízení rozhodly po ukončení licenční smlouvy, že využívání poskytnuté technologie ze strany společnosti Genentech neporušovalo práva vycházející z těchto patentů, nemá podle informací o německém právu použitelném na tuto smlouvu poskytnutých předkládajícím soudem vliv na splatnost poplatku za období předcházející tomuto ukončení.

Z toho plyne, že vzhledem k tomu, že společnost Genentech má nadále možnost kdykoliv uvedenou smlouvu ukončit ve dvouměsíční lhůtě, povinnost platit poplatek po dobu účinnosti této smlouvy, kdy byla platná práva vycházející z postoupených patentů, nepředstavuje omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU.

S ohledem na uvedené Soudní dvůr rozhodl tak, že článek 101 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby na základě takové licenční smlouvy, o jakou jde v původním řízení, byla nabyvateli licence uložena povinnost platit poplatek za využívání patentované technologie po celou dobu účinnosti této smlouvy v případě zrušení nebo neporušení patentů, které jsou předmětem licence, pokud nabyvatel licence mohl uvedenou smlouvu svobodně ukončit výpovědí s přiměřenou výpovědní lhůtou.

Tuto informaci přinesl exkluzivně portál APATYKÁŘ®, jediné české zpravodajské médium orientující se více než 16 let čistě na oblast farmacie a lékárenství a základní zdroj informací pro práci profesionálů v oblasti farmacie.

Autor:
PharmDr. Martin Dočkal | APATYKÁŘ®
Sdílet | Vytisknout článek | Diskuze není povolena

TÉMATICKÝ OKRUH:

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY A PODCASTY:

apaTÉMATICKÉ SEKCE
» LÉKÁRENSTVÍ U NÁS
» LÉKÁRENSTVÍ VE SVĚTĚ
» RADY, TIPY
» UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE
apaNEPŘEHLÉDNĚTE

» Soudní dvůr EU: Německé pevné ceny jsou v rozporu s evropským právem

» Soudní dvůr EU: Pro regulaci lékáren nelze obecně použít demografické kritérium

» Soudní dvůr EU: Státy mohou vyhradit prodej léčiv jen lékárnám

» Soudní dvůr EU: Léčivo bez registrace může být připraveno pouze v lékárně na recept pro konkrétního pacienta

» Soudní dvůr EU: Stejný výrobek nemůže na stejném trhu existovat současně jako zdravotnický prostředek i lék

» Soudní dvůr EU: Lékárny mohou vyrábět léčivé přípravky bez registrace ve velkém

» Soudní dvůr EU: Nařízení o zdravotních tvrzeních platí i při doporučení prostřednictvím lékařů

ISSN 1214-0252 | Copyright © 2000-2018, PharmDr. Martin Dočkal | Apatykář® je registrovaná ochranná známka
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Prohlášení vydavatele, cookies | Přístupný web | Mobilní verze | Pomoc a nápověda | W3C-HTML 4.01, W3C-CSS, FEEDValidator, W3C-WAI - AAA, Cynthia Tested
Tyto internetové stránky odpovídají normě HONcode pro důvěryhodné zdravotnické informace: ověřit.