Klávesové zkratky na tomto webu – rozšířené Na obsah stránky

» ARTIST PAGE on iTunes

apaPODCASTOVÝ TIP
Mgr. Dagmar Hegerová, Ph.D.

Nanočástice selenu mají široké uplatnění a dosud nevyužitý potenciál

Exkluzivní rozhovor s Mgr. Dagmar Hegerovou, Ph.D., pověřenou zástupkyní Laboratoře mikrobiologie a enzymologie a vedoucí projektového oddělení Ústavu chemie a biochemie Mendlovy univerzity v Brně.

…o lékárenství víme vše!®

apaLÉKÁRENSTVÍ U NÁS I VE SVĚTĚ
V této rubrice jsou zařazeny všechny informace a události z oblasti lékárenství, lékárenské péče a farmaprůmyslu jak v ČR, tak zejména ze světa, stejně jako užitečné rady a tipy. Rubrika je dále členěna dle oblasti zaměření (tématické sekce najdete v pravém sloupci).
EXKLUZIVNĚ

Generální advokát Soudního dvora EU: Farmavýrobci si mohou o povinné rabaty snížit základ daně

Vloženo: 14.07.2017, 05:58 | Čteno: 13725×
FOTO: Jevgenij Tančev

Generální advokát Soudního dvora EU Jevgenij Tančev vydal stanovisko ve sporu farmaspolečnosti Boehringer Ingelheim s německým Finančním úřadem o zohlednění povinné slevy z ceny léčivých přípravků při výpočtu základu daně pro účely DPH, pokud jde o dodání léčiv uskutečněná v rámci veřejného zdravotního pojištění a soukromého zdravotního pojištění.

Původní spor

Boehringer Ingelheim je farmaceutická společnost, která vyrábí léčivé přípravky a dodává tyto výrobky podléhající dani lékárnám prostřednictvím velkoobchodníků. Lékárny v Německu je následně vydávají osobám se zákonným (veřejným) zdravotním pojištěním na základě rámcové smlouvy uzavřené s vnitrostátním sdružením veřejných zdravotních pojišťoven (rabatové smlouvy).

Léčivé přípravky jsou dodávány veřejným zdravotním pojišťovnám lékárnami, které je dávají k dispozici pojištěným osobám. Lékárny poskytují veřejným zdravotním pojišťovnám slevu z ceny léčivých přípravků.

Společnost Boehringer Ingelheim, jako farmaceutická společnost, je povinna podle zákoníku sociálního zabezpečení proplatit lékárnám – nebo velkoobchodníkům, pokud se jich to týká – tuto slevu. Správce daně považuje tuto slevu pro účely daně z obratu za snížení odměny.

Lékárny vydávají léčivé přípravky osobám se soukromým zdravotním pojištěním na základě individuálních smluv, které s nimi uzavřely. Na rozdíl od veřejných zdravotních pojišťoven soukromé zdravotní pojišťovny samy nejsou v postavení zákazníka, pokud jde o léčivé přípravky, nýbrž pouze proplácejí osobám, které jsou u nich pojištěny, náklady, které těmto osobám vznikly při nákupu těchto přípravků.

Farmaceutické společnosti jsou v souladu se zákonem o slevách na léčivé přípravky poté povinny poskytnout soukromým zdravotním pojišťovnám slevu z ceny léčivého přípravku. Německý správce daně však tuto slevu nepovažuje za snížení odměny pro účely daně z obratu. Pokud osoba krytá soukromým pojištěním nepožaduje proplacení, Boehringer Ingelheim nesmí zaplatit žádnou slevu.

V roce 2011 společnost poskytla požadované slevy soukromým zdravotním pojišťovnám, a i tak je ve svém daňovém přiznání zohlednila jako změnu základu pro výpočet svých dodání léčivých přípravků obchodníkům.

Nicméně správce daně u ní provedl zvláštní kontrolu daně z obratu a vydal dodatečný platební výměr k dani z obratu, ve kterém tyto slevy nebyly zohledněny jako snížení odměny. Námitka, kterou proti uvedenému výměru vznesla společnost, byla neúspěšná.

Proto podala žalobu k Finančnímu soudu, který upravil platební výměr k dani z obratu s ohledem na slevu poskytnutou po prodeji soukromým zdravotním pojišťovnám takovým způsobem, že obrat byl posuzován ve prospěch společnosti Boehringer Ingelheim na základě posouzení roční daně z obratu.

Proti tomu však správce daně podal opravný prostředek ke Spolkovému finančnímu soudu a ten se obrátil na Souvní dvůr s předběžnou otázkou:

„Je farmaceutická společnost, která dodává léčivé přípravky, oprávněna na základě judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 24. října 1996, Elida Gibbs, C‑317/94, EU:C:1996:400, body 28 a 31) a s ohledem na unijní zásadu rovného zacházení snížit základ daně podle článku 90 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty v případě, že tyto léčivé přípravky dodává lékárnám prostřednictvím velkoobchodníků; lékárny uskutečňují dodání těchto přípravků, která podléhají dani, osobám, které mají uzavřené soukromé zdravotní pojištění; pojistitel pojištění léčebných výloh (soukromá zdravotní pojišťovna) proplácí svým pojištěncům výdaje za nákup léčivých přípravků a; farmaceutická společnost je na základě právní úpravy povinna uhradit ‚slevu‘ soukromé zdravotní pojišťovně?“

Nezáleží na druhu pojištění

Podle generálního advokáta spočívala podstata vývoje práva v rozsudku ve věci Elida Gibbs pouze v konstatování, že není nutné, aby osoba povinná k dani byla smluvně spojena s přímým příjemcem snížení ceny před tím, než se toto snížení stane slevou po uskutečnění plnění pro účely článku 90 směrnice 2006/112.

Neexistence smluvního vztahu mezi společností Boehringer Ingelheim a soukromými zdravotními pojišťovnami, jimž je podle německého práva povinna poskytnout po uskutečnění koupě slevu vázanou na cenu, je tedy rovněž irelevantní ve věci v původním řízení.

Kromě toho v předchozí judikatuře vystupovaly dotčené společnosti spíše jako zprostředkovatele jediného plnění, než za součást řetězce plnění, navíc neposkytovaly slevy v důsledku legislativního zásahu (tj. povinně). Společnost Boehringer Ingelheim proto v souladu s judikaturou Soudního dvora „nemohla volně nakládat s celkovou částkou“ ceny získané při prvním prodeji svých výrobků lékárnám nebo velkoobchodníkům.

Nejvíce se společnost jeví být „pouze dočasným uschovatelem“ částí z obdržené částky, kterou je povinna proplatit později veřejným a soukromým zdravotním pojišťovnám jako slevu a která je, což je důležité, vázána na cenu dodaných farmaceutických výrobků.

Uvažování o soukromě pojištěných osobách spíše než o jejich soukromých zdravotních pojišťovnách jako o konečných spotřebitelích v dodavatelském řetězci lze považovat za právní fikci, zejména tehdy, je-li DPH, kterou tyto osoby platí lékárnám, těmto osobám proplacena v rámci úhrady poskytnuté soukromými zdravotními pojišťovnami. Soudní dvůr koneckonců rozhodl, že „základním kritériem pro použití společného systému DPH je zohlednění hospodářské reality“.

Platby uskutečněné v místě nákupu lze tedy považovat za protiplnění poskytnuté třetí stranou podle článku 73 směrnice 2006/112, pokud taková třetí strana požádá o úhradu od soukromé zdravotní pojišťovny, a podle německého práva vznikne společnosti Boehringer Ingelheim zákonná povinnost poskytnout slevu.

Podle advokáta může být soukromá zdravotní pojišťovna považována za konečného spotřebitele plnění uskutečněného společností Boehringer Ingelheim, jakožto osobou povinnou k dani, takže částka DPH, kterou vybírá správce daně, bude přesně odpovídat částce DPH přiznané na faktuře a zaplacené konečným spotřebitelem. Skutečnost, že soukromá zdravotní pojišťovna není přímým příjemcem léčivých přípravků dodaných společností Boehringer, nezpřetrhává přímý vztah, který je dán mezi dodáním tohoto zboží a obdrženým protiplněním.

Ve světle předmětu článku 90 směrnice 2006/112 a jeho cíle, kterým je zajistit, aby základem daně z přidané hodnoty bylo skutečně obdržené protiplnění, ve spojení se zásadami a cíli oblasti DPH jsou, podle advokáta, uplatnění DPH na farmaceutická dodání veřejným pojištěncům a soukromým pojištěncům srovnatelné situace, s kterými je zacházeno odlišně, aniž se toto rozlišování jeví jako objektivně odůvodněné.

Generální advokát proto navrhuje, aby Soudní dvůr na předběžnou otázku odpověděl, že na základě judikatury Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 24. října 1996 ve věci Elida Gibbs, C‑317/94, EU:C:1996:400, body 28 a 31) a s ohledem na unijní zásadu rovného zacházení je farmaceutická společnost, která dodává léčivé přípravky, oprávněna snížit základ daně podle článku 90 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty v případě, že tyto léčivé přípravky dodává lékárnám prostřednictvím velkoobchodníků; lékárny uskutečňují dodání těchto přípravků, která podléhají dani, osobám, které mají uzavřené soukromé zdravotní pojištění; pojistitel pojištění léčebných výloh (soukromá zdravotní pojišťovna) proplácí svým pojištěncům výdaje za nákup léčivých přípravků a; farmaceutická společnost je na základě právní úpravy povinna uhradit ‚slevu‘ soukromé zdravotní pojišťovně.

Tuto informaci přinesl exkluzivně portál APATYKÁŘ®, jediné české zpravodajské médium orientující se více než 17 let čistě na oblast farmacie a lékárenství a základní zdroj informací pro práci profesionálů v oblasti farmacie.

Autor:
PharmDr. Martin Dočkal | APATYKÁŘ®
apaTÉMATICKÉ SEKCE
» LÉKÁRENSTVÍ U NÁS
» LÉKÁRENSTVÍ VE SVĚTĚ
» RADY, TIPY
» UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE
apaNEPŘEHLÉDNĚTE

» Soudní dvůr EU: Německé pevné ceny jsou v rozporu s evropským právem

» Soudní dvůr EU: Pro regulaci lékáren nelze obecně použít demografické kritérium

» Soudní dvůr EU: Státy mohou vyhradit prodej léčiv jen lékárnám

» Soudní dvůr EU: Léčivo bez registrace může být připraveno pouze v lékárně na recept pro konkrétního pacienta

» Soudní dvůr EU: Stejný výrobek nemůže na stejném trhu existovat současně jako zdravotnický prostředek i lék

» Soudní dvůr EU: Lékárny mohou vyrábět léčivé přípravky bez registrace ve velkém

» Soudní dvůr EU: Nařízení o zdravotních tvrzeních platí i při doporučení prostřednictvím lékařů

ISSN 1214-0252 | Copyright © 2000-2017, PharmDr. Martin Dočkal | Apatykář® je registrovaná ochranná známka
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Prohlášení vydavatele, cookies | Přístupný web | Mobilní verze | Pomoc a nápověda | W3C-HTML 4.01, W3C-CSS, FEEDValidator, W3C-WAI - AAA, Cynthia Tested
Tyto internetové stránky odpovídají normě HONcode pro důvěryhodné zdravotnické informace: ověřit.